Čtěte...
Tréninkový deník
Stáhněte si aplikaci Tréninkový deník běžce nebo si o ní více přečtěte zde
Náhodný běžec
Odkazy
Jakou roli hraje talent v běžeckých disciplínách
20.7.2007Vloha je základní dispozice pro určitou schopnost, která se však nemusí projevit. Například obyvatel rovníkové Afriky má vlohy pro lyžování, sníh však nikdy neuvidí. A tak se jeho vloha neprojeví.
Nadání je již spojení vloh, které se již projevily. Například jedinec má nadání pro basketbal (ovládání míče, pohyb, souhru apod.), ale jeho výška v dospělosti bude 155 cm.
Talent je příznivé seskupení vloh pro činnost, kterou chceme vykonávat. Ve sportu se jedná o talent tehdy, tvoří-li morfologické, fyziologické i psychologické dispozice, optimální předpoklady pro provádění daného sportovního výkonu.
Takto definuje jednotlivé termíny Dovalil. Když se tedy narodí dítě, má nějaké vlohy, zapsané v genech, zděděné po předcích. V průběhu života na něj má vliv spousta dalších faktorů, vliv rodiny, výchova, pohybová aktivita v dětství, vliv kamarádů a další. To ho dotváří a značně ovlivňuje rozvinutí jeho vrozených vloh. Čím jsou vlivy prostředí v daném čase příznivější, tím více vloh se může rozvinout a naopak. Proto se konečné vlastnosti a schopnosti projeví pouze v takové míře, v jaké to umožní další vývoj a podmínky vnějšího prostředí.
Z toho tedy vyplývá, že talent není pouze dědičně podmíněný, ale značně je ovlivněn životním stylem a vývojem daného jedince. Talent se většinou posuzuje kolem 12 – 13 roku, kdy již jsou určité vlohy rozvinuty v nadání, případně talent. Je jasné, že již v tomto věku poznáme zda-li má daný jedinec předpoklady pro to, aby byl kvalitním běžcem na střední a delší tratě. Těžko můžeme myslet na to, že by největší tlouštík ve škole mohl závodně běhat na vysoké úrovni. Výběr jedinců s určitými předpoklady je nutný. Vrcholový sport je a vždycky bude výběrovou záležitostí. I po tomto výběru však někteří jedinci mají očividně větší talent, jiní menší. Pořád je ale diskutabilní, co je ještě talent a co je už trénovanost. Chci zde totiž poukázat na to, že ne vždy, když někoho považujeme za talentovaného, tak je to opravdu talent. Minulost nám již nabídla mnoho akcelerovaných jedinců, kteří byli v patnácti považováni za talenty. Tito „talenti“ však byli pouze obětí ambiciózních trenérů, případně rodičů, kteří příliš brzy započali se speciálním tréninkem. Nutno poukázat na to, že většina nejlepších českých běžců začala se speciálním tréninkem kolem 18-tého roku věku. Předtím však absolvovali všeobecnou přípravu v jiných sportech a zároveň jejich výhodou byla vyšší pohybová aktivita v dětství než u dnešních dětí. Proto měli lépe rozvinuté základní vytrvalostní schopnosti, základní silové schopnosti i základní rychlostní schopnosti. To ale není ani tak geneticky podmíněno, jako to je ovlivněno způsobem života a pohybovou aktivitou v dětství.
Často se mluví o tom, jak afričtí běžci mají genetické výhody oproti bílým běžcům. Možná, že se mýlím, ale můj názor je, že možnou příčinou toho, že afričtí běžci jsou o tolik lepší než evropští, je způsob života. Afričtí děti od malička mají větší pohyb než děti v Evropě. Haile Gebrselassie běhal v sedmi letech každé tři hodiny do studny vzdálené 3 kilometry rodině pro vodu. Nemluvě o tom, že potom běhal prý 10 kilometrů do školy a ze školy. Zato evropské dítě má pouze dvakrát týdně ve škole tělocvik a v mnohých případech již žádnou jinou výraznější pohybovou aktivitu. Tím chci zdůraznit to, že si myslím, že v Africe se nerodí o tolik talentovanější jedinci, to pouze my nerozvíjíme vlohy naší mládeže, zatímco v Africe se vlohy rozvinou daným způsobem života. Sám Gebrselassie přiznal, že se bojí o budoucnost běhů v Etiopii, jelikož se modernizuje tamnější civilizace, a lidé v Etiopii si už také berou auto, aby popojeli 1 nebo 2 kilometry do práce, či do školy (není právě toto problém evropanů?).
Slyšel jsem, že někdo kdysy definoval talent jako číslo 0 až 9 a dřinu jako nuly, které přidáváme k prvnímu číslu. Je jasné, že dva běžci, kteří budou trénovat stejně, a jeden bude mít větší talent než druhý, bude i v závodech jeden lepší než druhý. Je zde ale hezky vidět, že i méně talentovaný běžec, který bude poctivě trénovat, může více talentovaného běžce porážet. Využiji daný příklad: běžec, který má talent třeba 3, bude poctivě trénovat a podaří se mu přidat třeba 2 nuly, bude lepší než nadaný běžec (9), který sportu nedává tolik a přidá pouze jednu nulu. Jejich hodnoty budou v tomto případě 300 ku 90.
Často sledovanou hodnotou pro hodnocení vytrvalostních schopností je VO2max neboli maximální spotřeba kyslíku, který jsou schopné plíce extrahovat z vdechovaného vzduchu a který se krevní cestou dopraví do pracujících svalů za časovou jednotku. (Častěji se uvádí její přepočet na kilogram hmotnosti) Tato hodnota je prý až do 80% vrozená, nebo-li dědičná. Tréninkem se dá prý zvýšit o 5 až 30%. Zajímalo by mě ale, od jakého věku se dané hodnoty počítají. Když máme ve 14-ti letech VO2max na kilogram hmotnosti 35, tak asi těžko dosáhneme tréninkem hodnoty 80. Ale otázkou je zda-li je to opravdu z tolika procent dědičné. Jak už bylo řečeno výše, třináctiletý mladík prošel již obrovským vývojem. Pokud by vývoj probíhal podobně jako u Haile Gebrselassieho, tak si dovoluji tvrdit, že VO2max/kg by ve třinácti letech byla na daleko vyšší úrovni (už jen proto, že by daný jedinec měl o několik kil tuků míň). Podle mě je zavádějící říkat, že je z tolika a tolika procent VO2max/kg dědičná. Stejně tak to je podle mě i s talentem. Pokud chceme vychovat běžce, schopného konkurovat nejlepším evropským běžcům, musí mít pořádnou dávku talentu (v talent musel však již v dětství rozvinout své vrozené vlohy). Ten běžec, který však takovou dávku talentu nemá, nemusí podle mě zoufat, jelikož i málo talentovaný běžec, který bude ctižádostivý, cílevědomí, bude trénovat systematicky a souvisle, může dosáhnout dobrých výsledků. Je bohužel jasné, že aby někdo běhal světové rekordy, musí mít kupu talentu, ale zároveň musí absolvovat kupu dřiny. Myslím, že ale ve sportu nejsou jen ti, co překonávají světové rekordy. Vždyť i to, že je někdo třeba desátý na mistrovství republiky je krásný výsledek, když vezmeme v potaz, že ten jedinec mohl porazit hromadu daleko více talentovaných jedinců. Jako trenér bych vždy raději trénoval méně talentovaného běžce, který má snahu a vůli něčeho dosáhnout, než toho nejtalentovanějšího „blbce“, který by nejraději všechno „očůral“ a podvedl. Nakonec to stejně ten méně talentovaný dotáhne dál.
Na závěr bych chtěl říci, že talent hraje tím větší roli ve sportu, čím výše se chceme v běžeckém světě dostat. Pokud chceme překonávat světové rekordy a být mistři světa, musíme mít geniální vlohy, jak fyzické tak psychické (rozumové a mentální vlastnosti), perfektní vývoj v dětství s vysokou pohybovou aktivitou, aby se vlohy mohly rozvinout v nadání, no a potom kvalitní tréninkové podmínky a chytrého trenéra. Je to spousta podmínek a málokdy se to všechno sejde. Pokud však našim cílem je být do třetího místa na mistrovství ČR, tak můžeme již některé z předchozích podmínek „vypustit“. Ten, co nemá dostatečně kvalitní vlohy pro sport, ale v mládí se i přes to o sport pravidelně zajímal, mohl do určité míry rozvinout své i když slabé vlohy na úroveň, která mu později při tvrdém tréninku může pomoci dosáhnout slušných výsledků. Nakonec občas mám pocit, že nejde o to být nejlepší na světě, ale jde o to dosáhnout maxima svých osobních schopností v daných podmínkách. Stejně jako si vážím více malých výškařů Holma a Thornblada, kteří skočí stejně jako jejich dvou metroví soupeři, stejně tak si budu vážit běžce, který udělal všechno pro svoji co nejvyšší výkonnost, přesto, že nebude nejlepší. Holm přestože neměl geniální talent na skok vysoký dokázal porážet mnohem talentovanější jedince. Možná, že kdyby měl lepší somatotyp, že by byl světový rekord v jeho držení. Jen doufám, že v Čechách neexistují trenéři, kteří by dokázali říct 12-14-ti letému mladíkovi, že na tohle nemá vůbec talent, ať to vůbec nedělá, že to nemá cenu. Myslím, že trenér by měl dát šanci každému nadšenému dítěti, i když je jasné, že mistr světa nebude. Kdo ví, jak by to dopadlo, když by Stefan Holm ve třinácti letech potkal trenéra, který by mu řekl, že je na skok vysoký moc malý, že ho trénovat nebude, že to stejně nemůže na vrcholovou úroveň dotáhnout!!??
Dominik Šimůnek