Čtěte...
Anketa
Náhodný běžec
Odkazy
Názvosloví běžeckého tréninku
12.6.2007
Při tréninku běhů, pokud vyhodnocujeme deník, je třeba naběhané kilometry rozdělit do několika skupin, abychom viděli, co jsme natrénovali. Skupiny určujeme podle hlavní závodní trati a také podle metabolických zón. Já používám následující rozdělení:
Maximální rychlost (MR)
je schopnost proběhnout 20-40 m úsek maximálním úsilím. Je to psychofyziologická schopnost a závisí na reakčních schopnostech, na schopnosti nervových drah přenášet vzruchy a schopnost realizovat co nejrychlejší běžecký pohyb s nejvyšší efektivností danou technikou běhu.
Tempová rychlost (TR)
je pomocné tempo rychlostního charakteru odpovídající přibližně nejbližším kratším závodním tratím. Jeho kvalita je závislá na úrovni anaerobních schopností, maximální rychlosti a technice běhu. Jako běžec na 1500 metrů do této kategorie započítávám úseky delší jak 100 metrů a kratší jak 400 metrů, případně 500 nebo 600 metrů probíhané maximálním úsilím.
Speciální vytrvalost (SV)
je kombinovaná schopnost rychlostních a vytrvalostních dispozic realizovat všechny funkční předpoklady pro speciální výkon v dané disciplíně. Je o něco širším pojmem než speciální tempo (ST), kterým rozumíme tempo závodní tratě.
Tempová vytrvalost (TV)
je pomocné tempo vytrvalostního charakteru a odpovídá přibližně nejbližším delším tratím než je trať speciální. Mívá několik stupňů a do některého z nich (podle délky tratě) spadá i běh na úrovni ANP. Například pro běžce na 800m bude TV 1 trať 1500m, TV 2 trať 3000m a TV 3 bude ANP. Já osobně název tempová vytrvalost používám pouze ve smyslu TV 1, čili jako podzávodní tempo na nejbližší delší trati než je trať závodní.
Kritická rychlsot (KR)
je schopnost vytrvalostního charakteru, odpovídající intenzitě běhu na VO2max (=intenzita běhu, kdy dochází k maximálnímu zapojení aerobních mechanismů, ale velký podíl energetického krytí je již zabezpečován anaerobní glykolýzou. Aerobní procesy dosahují svého maxima). Odpovídá hladinám laktátu asi 6-9 mmol/l. Jedná se o jeden z nejdůležitějších stupňů vytravlosti. V praxi často opomíjen.
Anaerobní práh (ANP)
je schopnost vytrvalostního charakteru, odpovídající intenzitě okolo ANP. Nejlepší chápání pro tréninkovou praxi je představa určitého intervalu zatížení v okolí ANP, přibližně v intenzitách zatížení odpovídajících hladinám 4-5,5 mmol/l Laktátu.
Obecná vytrvalost (OV)
je obecná schopnost vytrvalostního charakteru. Schopnost souvisle proběhnout co nejdelší vzdálenost zhruba na úrovníi aerobního prahu. Tvoří základ rozvoje ostatních složek vytrvalosti. Hladina laktátu by neměla překročit 2 mmol/l. Já dělím toto tempo ještě na vytrvalostní a regenerační. Regenerační je od 0 do 1 mmol/l laktátu.
Toto rozdělení vychází ze znalosti jednotlivých metabolických zón zátěže, tudíž je zde také osvětlím. Rozhodující jsou tři systémy zajišťující energetické hrazení při zátěži.
ATP - CP systém - anaerobně - alaktátový systém
Při štěpení ATP jsou ihned aktivovány reakce, zajišťující resyntézu ADP na ATP, která provází využívání svalových zásob kreatinfosfátu (CP). Tyto děje probíhají bez přístupu kyslíku, to znamená anaerobně. Systém se velmi rychle aktivuje, rezerva však vystačí pouze na 10-20 sekund práce maximální intenzity.
ATP-La systém - anaerobní glykolýza
Při déletrvající činnosti než uvedených 20 sekund, kdy je ATP-CP systém vyčerpán, úlohu hlavního evergetického mechanismu přebírá La-systém. Jde o štěpení glykogenu bez přístupu kyslíku. Ve svalech se přitom objevuje kyselina mléčná (=laktát) a její soli. Laktát ovlivňuje kyselost prostředí a tím i pokles aktivity enzymů, což vede k poruchám koordinace pohybu až k možnosti přerušení pohybu. Ve srovnání s ATP-CP systémem není možná tak vysoká intenzita práce, ale za to po delší dobu 2-3 minut.
O2 systém - aerobní systém
Pro funkci tohoto systému je charakteristická úhrada energetického výdaje oxidativním štěpením cukrů a tuků. Jeho funkce je velmi ekonomiská, není však tak rychle mobilizována, jako předešlé dva systémy. Intenzita pohybu je však nižší, jelikož může poskytnout podstatně méně energie za časovou jednotku než předchozí systémy. Může však trvat po značnou dobu, jelikož disponuje velikým množstvím energie.
Tyto tři systémy nepracují však odděleně, jak by se nám mohlo zdát. Při zátěži se různě prolínají podle intenzity zatížení a jeho délky.
A nakonec: "Trénink je svým způsobem umění, musí se však opírat o vědecké poznání."