Čtěte...
Tréninkový deník
Stáhněte si aplikaci Tréninkový deník běžce nebo si o ní více přečtěte zde
Náhodný běžec
Odkazy
Fyziologický význam vyšších nadmořských výšek
20.7.2007Vysokohorské prostředí vyvolává významné změny v činnosti organismu, zejména u nadmořských výšek přes 2000 m. U výšek do 1500 m nejsou tyto změny tolik výrazné, avšak prvé příznaky horského klimatu se projevují v některých oblastech již od 1200 m.
Specifickou vlastností horského prostředí je nižší parciální tlak kyslíku a kysličníku uhličitého. S růstem nadmořské výšky klesá atmosférický tlak a tím i parciální tlak O2 a CO2 v ovzduší. To má za následek pokles parciálního tlaku těchto plynů v plicních sklipcích a tím i v tepenné krvi. Nejvýznamnější je pokles množství kyslíku v periferním objemu, čímž je dána menší možnost sycení jednotlivých tkání kyslíkem.
Vazba kyslíku na hemoglobin v krvi je ovlivňován parciálním tlakem kyslíku v alveolárním vzduchu, tj. při výměně plynů z krve do vzduchu a zpět. (Hollmann)
Na snížený parciální tlak kyslíku odpovídá organismus zvýšením činnosti nerstva, což se projevuje vzájemným zvýšením činnosti dýchacího, krvetvorného a oběhového ústrojí.
V oblasti dýchání kompenzuje organismus sníženou nabídku kyslíku vzestupem minutové plicní ventilace a zvýšením minutového objemu srdečního. Proto klidové hodnoty tepové bývají, stejně jako počet dechů a tepů, zejména v prvé fázi vysokohorské aklimatizace zvýšeny. Některé tyto příznaky zaznamenáváme i u středních nadmořských výšek, avšak ve výrazně mírnější reakci. Adaptace na nedostatek kyslíku spočívá ve dvou vzájemně se prolínajících procesech na úrovni buněčných regulací. Je to aktivace různých systémů organismu tak, aby buňky, které právě spotřebovávají kyslík jím byly co možná plně zásobeny i při jeho sníženém parciálním tlaku. Dochází přitom k hyperventilaci (zrychlenému dýchání), ke zrychlení průtoku krve, ke zvýšené tvorbě červených krvinek, k aktivaci krevních enzymů a ke změnám v acidobazické rovnováze. Některé reakce začínají již v prvých dnech pobytu. Asi na dobu dvou týdnů vzniká skrytý nedostatek železa v krvi. Ve stejné době se zvyšuje obsah cukru v krvi na lačno. Zvýšenou měrou se vylučuje voda a aktivuje se funkce nadledvinek. Toto adaptační období trvá přibližně týden. Spotřeba kyslíku pro danou submaximální zátěž je ve všech nadmořských výškách přibližně stejná, ale maximální příjem progresivně klesá s rostoucí výškou vzhledem k již zmíněným činitelům. Maximální spotřeba kyslíku v průběhu pobytu ve vyšších výškách klesá a je nižší než v nížině o 15 – 20%. Byly uskutečněny v tomto směru výzkumy měření VO2 max s předními běžci již v roce 1966 na výšce 1900 m. Podle dalších autorů klesá maximální kyslíková spotřeba ve výšce kolem 2200 m n.m. o 8-16% a není ji možno zvýšit zvýšenou ventilací. To v praxi znamená, že i když běžec bude v této vysoké nadmořské výšce dýchat více, intenzivněji, spotřeba kyslíku se nezvýší.
Změny ukazatelů aerobní a anaerobní kapacity sledované řadou pracovišť v zahraničí v různých obdobích a v různých vysokohorských oblastech, a také jednoduché srovnání výkonů dosažených v Mexico City do roku 1968 a v 80. letech a ve stejné době v nížině, umožňují odhadnout velikost snížení úrovně speciální vytrvalosti v nadmořské výšce kolem 2500 m.
| Disciplína | Snížení výkonu v sec. | Snížení výkonu v procentech |
| 1500 m | 6 až 8 | 2,0 až 4% |
| 5000 m | 41 až 64 | 4,7 – 9% |
| 10000 m | 1:37 až 2:02 | 5,5 – 12% |
| 3 km přek. | 29 až 35 | 5,2 - 6% |
Rozdíly uvedené v tabulce bylo možno brát v úvahu později při vysokohorském tréninku a při plánování speciálních zátěží.
Vliv sníženého parciálního tlaku kyslíku ve vyšší nadmořské výšce se projevuje i změnou průběhu laktátové křivky. Tempo běhu odpovídající anaerobnímu prahu je u vytrvalců vysoké výkonnosti o 10 až 15 sec/km pomalejší, tj. o 5-8%
Protože tlak kyslíku v krvi je nižší, je menší i množství kyslíku, které může být předáno tkáním. Pracující svaly tak dostávají méně kyslíku a rychleji se unavují. Během aklimatizace a tréninku v horách se speciální výkonnost postupně zlepšuje, avšak ve vytrvalostních disciplínách nemůže být ve vysokých nadmořských výškách nikdy dosaženo takové výkonnosti jako v nížině, a to ani těmi běžci, kteří ve vysokých nadmořských výškách trvale žijí.
Změny v červeném krevním obrazu
Další nejobecněji potvrzenou aklimatizační reakcí kompenzačního charakteru je rostoucí kapacita transportu kyslíku krví, způsobená přírůstky hemoglobinu a změnami hematokritu. Snížená schopnost sycení každé kyslíkové transportní jednotky je kompenzována zvýšením počtu těchto jednotek.
Vzestup hemoglobinu a erytrocytů v prvých dnech pobytu však není aktivní, ale je způsoben hemokoncentrací (zahuštěním) na podkladě vyšších ztrát tělesných tekutin. K aktivnímu zmnožení hemoglobinu a počtu erytrocytů dochází teprve po 16 – 18 a více dnech pobytu.
Nálezy změn krevního obrazu, tj. vzrůst plochy na níž se kyslík přenáší, tedy zmnožením uvedených složek v krvi, jak je popisují jednotlivá pracoviště a autoři, nejsou vždy jednotné. Tato nejednotnost některých údajů může vyplývat z toho, že vliv vyšší nadmořské výšky působí individuálně a rozdílně i na krevní obraz.
Obecně tedy možno učinit závěr, že při pobytu ve výškách nad 1800 až 2000 m, dochází k významným změnám v rozvoji červené krevní složky (Hb, Ery, htk), ne však u všech běžců stejně.
Podle Howalda se efekt vysokohorského působení projevuje nejen na přívodové ose kyslíku (Hb, Ery, zesílené dýchání a zvětšený minutový srdeční objem), ale i na kapacitě svalových buněk, týkající se výměny látkové – mitochondrie, enzymy citrátového cyklu a řetězce dýchání, myoglobin.
Změny v červené krevní složce běžců byly prokázány opakovaně (1979 – 1982) i ve střední nadmořské výšce na Štrbském Plese po jarních a letních výcvikových táborech.
Aklimatizace
Aklimatizací ve vyšších nadmořských výškách rozumíme postupný proces přizpůsobení organismu na vyšší nadmořskou výšku a na denní tréninkové zátěže v atmosféře s nižším tlakem vzduchu.
Reakcí na pobyt a trénink v tomto prostředí jsou kompenzační pochody v organismu, které částečně vyrovnávají vliv sníženého dílčího tlaku kyslíku. Doba a průběh aklimatizace jakož i snášenlivosti nižšího dílčího tlaku kyslíku ve vzduchu jsou u jednotlivých běžců rozdílné. K úplnému vyrovnání však nedochází, proto také nebylo, jak již uvedeno, ve vyšších výškách dosaženo v běžeckých disciplínách, u nichž přívod kyslíku hraje hlavní roli, takových výkonů jako v nížině.
Přizpůsobení na vyšší nadmořskou výšku se neblíží k optimu plynule, ale postupuje zpravidla v několika fázích. Zhorčený stav (únava) může nastat 4. – 6. den pobytu a vrací se později ještě 1 – 2krát, ponejvíce 10. – 12. den (převážně psychická únava a celková slabost). Teprve po této době lze pozorovat postupně zlepšení a stabilizace. Fáze „normalizace“ nastává na závěr 3. týdne. Urychlovat zákonitý průběh aklimatizačních fází není možné.
Průběh aklimatizace na vyšší nadmořskou výšku závisí na těchto faktorech:
- na stupni trénovanosti před odjezdem do hor, na individuální přizpůsobivosti, psychice a zdravotním stavu
- na nadmořeské výšce
- na délce pobytu, případně na předchozím pobytu ve vyšší nadmořské výšce
- na objemu a intenzitě tréninkové zátěže v průběhu pobytu
- na ročním období, případně na příslušné etapě celoročního cyklu, na teplotních podmínkách
Působení vysokohorského klimatu se příznivě projevuje v oblasti psychické. Svěží, čistý vzduch a estetické vjemy horské krajiny se odrážejí v procesech, které člověk prožívá jako emoce a nálady, zejména na počátku pobytu. Tento příznivý psychický vliv se však nezřídka mění při dlouhodobém pobytu v horách a tvrdém denním tréninku. Pohodu nahrazují negativní nálady a stavy, napětí i stresy. Z psychologického hlediska je proto zvlášť důležitá schopnost jedince i kolektivu snášet dlouhodobou odloučenost a mnohdy i tvrdší klimatické podmínky.
Dobrý zdravotní stav všech funkcí, orgánů, včetně pohybového aparátu, je podmínkou zcela samozřejmou. Běžce, kteří před odjezdem do hor onemocní nebo jsou zraněni, z výcvikového tábora vyřazujeme.