Čtěte...
Tréninkový deník
Stáhněte si aplikaci Tréninkový deník běžce nebo si o ní více přečtěte zde
Náhodný běžec
Odkazy
Vyšší nadmořské výšky
18.7.2007Trénink ve vyšší nadmořské výšce se stal postupně nedílnou součástí přípravy vrcholových běžců. Ze sledování jeho účinnosti a praktických výsledků vyšly již dostatečně průkazné poznatky. I když je pravda, že někteří trenéři nekladou takový důraz na tuto část přípravy, například trenér Hichama El Guerrouje, který sice občas trénoval asi v 1800 metrech nad mořem, ale jeho trenér to nepovažoval za nezbytně nutnou podmínku úspěšné přípravy. Spíše tam trénovali kvůli celkově dobrým tréninkovým podmínkám.
Vysokohorské klima
Pod tímto pojmem se označuje pásmo od 1200 m. V pojetí sportovního tréninku je však za vysokohorskou oblast pokládána nadmořská výška od 2000 m do 3500 m. Pro vysokou nadmořskou výšku je charakteristické:
- snížení atmosférického tlaku vzduchu a tím také snížení parciálního tlaku plynů v ovzduší (O2, CO2)
- snížení teploty vzduchu a snížení vlhkosti vzduchu
- zvýšení intenzity slunečního záření zejména ultrafialových paprsků a vyšší proudění vzduchu
- význam ovzduší z hygienického hlediska a jeho možný vliv na organismus běžce (nižší výskyt prachových částic a škodlivých zplodin).
Atmosférický tlak
Klesá se stoupající nadmořskou výškou a při stálém vertikálním teplotním gradientu činí tento pokles kolem 1,2 hPa na každých 100 m. Změny atmosférického tlaku ovlivňují přímo i změny dílčího tlaku kyslíku v plicních alveolách. Atmosférický a proto i parciální tlak kyslíku je v horách nižší než na úrovní mořské hladiny. Tím se zhoršuje možnost okysličení krve a dodání kyslíku organismu.
Údaje o hodnotách atmosférického tlaku v různých nadmořských výškách podle Čapka a Krestovnikova
| Nadm.výška v metrech | Tlak vzduchu v hPa | Parciální tlak O2 v hPa |
| 0 | 101,33 | 21,20 |
| 500 | 95,47 | 19,95 |
| 1000 | 89,87 | 18,78 |
| 1500 | 84,00 | 17,60 |
| 2000 | 79,47 | 16,67 |
| 2500 | 74,67 | 15,60 |
| 3000 | 70,00 | 14,60 |
| 4000 | 61,60 | 13,07 |
Atmosférický tlak je definován jako hmotnost vzduchového sloupce o jednotném průřezu m na druhou, který sahá od hladiny, v níž tlak měříme, až na horní hranici atmosféry. Jednotkou tlaku je v soustavě SI Pascal (Pa), což je tlak 1 Newton na 1m na druhou. Za normální tlak se považuje tlak vzduchu při hladině moře na 45°s.š. při teplotě 0°C. Jeho hodnota je 101,33 hPa (hekto Pascal =102 Pa).
Nadmořská výška, tlak vzduchu a parciální tlak kyslíku v některých tréninkových střediscích
| Středisko | Nadmořská výška | Atmosférický tlak hPa | Parciální tlak O2 |
| Mexico City | 2240 m | 77,33 | 16,16 |
| Pietra Arsa | 2050 m | 78,97 | 16,50 |
| Font Romeu | 1850 m | 81,07 | 16,94 |
| Luční bouda | 1410 m | 85,73 | 17,33 |
| Štrbské Pleso | 1346-1370 m | 85,33 | 17,33 |
Údaje vyjadřují průměrné hodnoty bez zřetele k individuální úrovni hyperventilace a ke změnám tlaku vzduchu. Pokud jde o změny tlaku vzduchu a jeho vlivu na člověka, mívají v nížině různý účinek. Ve vyšších nadmořských výškách k těmto změnám, až na výjimky, nedochází.
Teplota vzduchu
S přibývající nadm. výškou se snižuje průměrně o 0,6 až 0,8 °C na 100 m vertikální výšky. To znamená, že ve výšce 2000 m až 2500 m n.m. je průměrně o 14°C chladněji než na úrovni moře. Ve výšce 1300 až 1400 m (Štrbské Pleso) je nižší v průměru o 8-10°C. Tyto údaje však nebývají stabilní.
Vlhkost vzduchu
Absolutní i relativní je na horách nižší než v nížině. Závisí též na teplotě vzduchu a nadmořské výšce. Studený a relativně sušší vzduch na horách se při dýchání ohřívá a prudčuji zvlhčuje. Toto zvlhčování vzduchu má za následek nadměrné ztráty vody, které proti ztrátám vody v nížině jsou dvojnásobné. Se stoupající nadmořskou výškou klesá obsah vodních par ve vzduchu. V průběhu pobytu na horách a při denním náročném tréninku dochází proto k větším ztrátám tělesných tekutin, zejména při kompenzační hyperventilaci, při snaze organismu zvýšit v alveolách dílčí tlak kyslíku.
Nízká vlhkost vzduchu přispívá k vysoušení sliznice dýchacích cest, takže může docházet k chraptění, kašli nebo alespoň k subjektivnímu pocitu škrábání v krku. Ve středních nadm. výškách (Štrbské Pleso) se však tyto příznaky u běžců běžně nevyskytují.
Sluneční záření
Uplatňuje se ve vysokých nadmořských výškách intenzivněji, a to jak v ultrafialové, tak i v tepelné složce. Jeho intenzita stoupá do nadm. výšky 2000 m o 2-4% na 100m, dále pak asi o 1%. Sluneční záření je fyziologicky významnou složkou prostředí a je právě nejúčinnější ve vyšších nadmořských výškách. I když slunce nesvítí, může oblačná vrstva propouštět velké procento paprsků, a to opět více v horském prostředí než v nížině nebo ve městě.
Sluneční záření působí ve fyziologických dávkách na lidský organismus příznivě, přičemž hlavní účinek přísluší ultrafialové složce. Sarkizov-Serazini uvádí, že velké UV záření
- zlepšuje výměnu dýchacích plynů v plicích a ve tkáních
- mírně zvyšuje počet erytrocytů a leukocytů v krvi a při soustavném, častém pobytu na slunci též celkové množství hemoglobinu
- rozšiřuje kožní vlásečnice a způsobuje tak zvýšené prokrvení kůže
- upravuje rovnováhu mezi procesy podráždění a útlumu v centrálním nervovém systému a mírně zvyšuje přeměnu látek
- důležitý biologický význam UV záření spočívá v tom, že umožňuje vytváření vitaminu D
- cenná je také schopnost UV paprsků ničit choroboplodné mikroorganismy v ovzduší
Hodnoty hemoglobinu u běžců zjišťované na horách v dubnu až květnu, resp. v létě, byly prý vždy vyšší než hodnoty zjištěné v zimních měsících. Z toho rovněž můžeme usuzovat, že na krevní obraz měla vliv vyšší intenzita slunečního záření. Účinky infračerveného záření na organismus jsou převážně tepelné. Jeho intenzita vzrůstá s ubývající zeměpisnou šířkou a vzrůstající nadmořskou výškou (teplota vzduchu naopak se vzrůstající nadmořskou výškou klesá).
O fyziologickém vlivu na organismus při pobytu ve vyšších nadmořských výškách a o tom, jak správně trénovat atd. napíšu v dalším článku.